Vedení účetnictví u nás splňuje požadavky na:

• včasné a správné zaúčtování
• srozumitelnost výsledků
• trvalou možnost poradit se
• předem znát cenu

Ztráta

Povinnosti jednatele při zjištění ztráty

Pokud celková ztráta vykázaná v účetnictví dosáhla takové výše, že po jejím uhrazení z použitelných zdrojů dosahuje poloviny základního kapitálu anebo to lze s ohledem na všechny okolnosti předpokládat, je povinností jednatele podle ustanovení § 128 odst. 2 Obchodního zákoníku svolat valnou hromadu. Jednatel je povinen navrhnout valné hromadě přijetí vhodného opatření nebo zrušení společnosti. Jednatel nemůže čekat až na schválení účetní závěrky, ale musí jednat bez zbytečného odkladu. Problematiku řeší také zákon 182/2006 Sb. o úpadku a jeho řešení (insolvenční zákon). V případě úpadku ukládá insolvenční zákon jednatelům povinnost podat insolvenční návrh a v případě nepodání tohoto návrhu může jednatelům vzniknout osobní odpovědnost za případnou škodu vzniklou věřitelům nepodáním návrhu.

Rozhodnutí valné hromady o ztrátě

Pokud účetní jednotka dosáhne za určité období ztrátu, je na rozhodnutí valné hromady, zda bude ztráta uhrazena z rezervního fondu, z nerozděleného zisku minulých let, zda společníci poskytnou na úhradu ztráty příplatek mimo základní kapitál nebo zda ztráta zůstane neuhrazena. Neuhrazenou ztrátu může účetní jednotka vykazovat libovolně dlouhou dobu.

Ztráta a výplata podílů na zisku

I v případě, že účetní jednotka vykazuje neuhrazenou ztrátu, je obecně možné - za splnění stanovených podmínek vyplácet podíly na zisku. Pro výplatu podílů na zisku platí omezující ustanovení § 178 odst. 2, 6 a § 65a odst. 2 Obchodního zákoníku. Rozdělením zisku nesmí výše vlastního kapitálu klesnout pod hodnotu základního kapitálu zvýšeného o zůstatek vytvořeného rezervního fondu. Omezující podmínkou je také zůstatková cenazřizovacích výdajů. Dokud nejsou zřizovací výdaje odepsány, je jakékoliv vyplácení podílů na zisku zakázáno, ledaže disponibilní zdroje, z nichž lze jinak vyplácet podíly na zisku, a nerozdělený zisk minulých období jsou nejméně rovny neodepsané části zřizovacích výdajů.

Ztráta jako odčitatelná položka od základu daně

Zákon o daních příjmů umožňuje za stanovených podmínek odečíst od základu daně daňovou ztrátu. Daňová ztráta je definována jako rozdíl nižších příjmů a vyšších výdajů upravených podle ustanovení § 23 Zákona o daních z příjmů. Daňovou ztrátu nenajdeme v účetnictví, ale vždy pouze v přiznání k dani z příjmů. Účetní ztráta vykázaná v účetnictví, nemá vliv na snížení základu daně z příjmů. Vykázaná daňová ztráta může být v následujících období měněna na základě dodatečného přiznání k dani z příjmů nebo platebním výměrem správce daně po provedené kontrole daně z příjmů. Z těchto důvodů se doporučuje vést o daňových ztrátách a jejich uplatnění přesnou evidenci, z které se čerpají údaje pro uplatnění daňových ztrát v přiznání k dani z příjmů. Pro účely odpočtu daňové ztráty platí ztráta za dané období, která byla vyměřena jako poslední.

Kdy si můžeme daňovou ztrátu uplatnit

Daňovou ztrátu můžeme v přiznání k dani z příjmů uplatnit:
jestliže ztráta vznikla a byla za předchozí zdaňovací období nebo jeho část vyměřena
nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích (pro ztrátu vzniklou a vyměřenou do konce období započatého v r. 2003 v 7 zdaňovacích obdobích) následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje
za předpokladu, že nedošlo v období, za které se ztráta uplatňuje, k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole, oproti období, za které byla ztráta vyměřena

Pořadí v uplatňování ztrát

Zákon o daních z příjmů ponechává na libovůli poplatníka, kterou ztrátu použije pro sníže základu daně. Poplatník nemusí striktně použít nejdříve nejstarší neuplatněnou ztrátu. Vzhledem k omezenému počtu zdaňovacích období, kdy lze daňovou ztrátu odečíst od základu daně, je to však nejlepší postup.

Ztráta u fyzických osob

Ztrátu lze vyčíslit pouze u podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a u příjmů z pronájmu. Vzniklou ztrátu lze kompenzovat nejen v rámci jednoho druhu příjmu, ale i v rámci ostatních druhů příjmů s výjimkou příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků. V případě, že nelze uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze ji odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů (kromě závislé činnosti) v násleujících 5 zdaňovacích obdobích. Pro ztráty vzniklé a vyměřené do konce období započatého v r. 2003 nadále platí sedmiletá lhůta. Za zdaňovací období 2008 lze uplatnit ztrátu vzniklou a vyměřenou za zdaňovací období 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006 a 2007.

Autor: JUDr. Eva Svobodová