Lhůty a doby
15:23 18.11.2013Dosavadní právní úprava užívá pojmy „lhůta" a „doba" libovolně. Nový občanský zákoník lhůty a doby důsledně rozlišuje.
Lhůty a doby podle Nového občanského zákoníku
Nový občanský zákoník odstraňuje duplicitu mezi Občanským a Obchodním zákoníkem a mění terminologii - místo pojmu „promlčecí doba" zavádí pojem „promlčecí lhůta".
Lhůta
Lhůta je časový interval vymezený k tomu, aby někdo právně jednal. Pokud bude ve stanovené lhůtě jednáno, bude lhůta dodržena. Pokud nedojde k jednání ve stanovené lhůtě, uplynule lhůta marně. Marné uplynutí lhůty má pro oprávněného negativní následek, nejčastěji zánik práva.
Doba
Současná právní úprava (Občanský zákoník, Obchodní zákoník, Zákoník práce) používá pojem doba pro vymezení časového intervalu, ve kterém se určité právo promlčuje, popř. prekluduje. Podle Nového občanského zákoníku se rozumí dobou časový úsek, s jehož uplynutím je spojován určitý následek nezávisle na tom, aby někdo jednal. Uplynutím doby zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, aniž je nutné něco zvláštního učinit. Nevyžaduje se žádný aktivní postup. Jedná se např. o uplynutí výpovědní doby. Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Uplynutím doby zaniká např. i nájem uzavřený na dobu určitou.
Pravidla pro počítání času
Nový občanský zákoník stanoví jednotná pravidla pro lhůty i doby. Lhůta nebo doba stanovená nebo určená podle dní začne běžet dnem, který následuje po dni, v němž nastala skutečnost rozhodná pro její počátek. Pro kratší lhůty a doby platí, že se počítají od okamžiku, kdy začne do okamžiku, kdy skončí. Konec delších lhůt a dob (určených podle týdnů, měsíců nebo let) připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Pokud příslušný den v měsíci neexistuje, připadá poslední den lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Je vhodné sjednávat konec doby ve smlouvě výslovně, aby nedošlo k zbytečnému nedorozumění.
Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek
Pokud připadne poslední den lhůty (nikoliv doby) na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. K tomuto posunu nedochází u dob. Připadne-li např. konec doby nájmu na neděli, končí tímto dnem a nikoliv až v pondělí.
Promlčení
Pro dosavadní právní úpravu je charakteristická dualita občanského a obchodního závazkového práva. Oba zákony upravují rozdílně počátek plynutí promlčecí lhůty i její délku. Obecná promlčecí lhůta podle Obchodního zákoníku je čtyřletá a podle Občanského zákoníku tříletá. Důležitou změnou je sjednocení délky promlčecí lhůty. Nový občanský zákoník stanoví obecnou promlčecí lhůtu tříletou. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon stanoví jinou promlčecí lhůtu. Další významnou změnou je možnost sjednat si promlčecí lhůtu kratší nebo delší v trvání jednoho roku až patnácti let. Občanský zákoník však poskytuje ochranu „slabší straně" a pokud je kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k tomuto ujednání.
Prolínání staré a nové úpravy
Podle přechodných ustanovení doběhnou smluvní vztahy uzavřené před účinností Nového občanského zákoníku postaru, tzn. že pro smlouvy uzavřené do konce roku 2013 podle Obchodního zákoníku bude platit čtyřletá promlčecí lhůta, a to i v případě, když promlčecí lhůta začne běžet až po 1. lednu 2014. Smluvní strany se však mohou rozhodnout, že závazkový vztah podřídí nové úpravě. Mohou tak učinit buď dodatkem ke smlouvě po 1. lednu 2014 nebo se mohou na tom ve smlouvě dopředu dohodnout. Tím by se změnila i promlčecí lhůta.
Autor: JUDr. Eva Svobodová, daňový poradce